Koncert Made in ZUŠ vznikl z potřeby prezentovat školní soubory-Drumatix, United Sounds, Šupitopresto, Baskybic na veřejnosti ve spojení s významnými umělci našeho regionu.

Díky spolupráci s Kulturním zařízením města a městem Valašské Meziříčí mohou žáci účinkovat na velikém podiu a před spoustou diváků. Koncert vždy předchází festivalu Valašský Špalíček.

První ročník obohatil společný koncert s dechovým jazzovým orchestrem Jazzzušák pod vedením Jaromíra Kužely, dále francouzská zpěvačka Céline Bossu a soubor bicích nástrojů Drumatix. V dalším roce byla hostem meziříčská kapela Mňága a Žďorp – zde je jasná inspirace názvu celého koncertu. Dále pak Lucie Redlová se skupinou Garde či velký dechový orchestr z Velkého Meziříčí a letos se moc těšíme na DOCUKU. Z poslechu prvních zkoušek mohu slíbit opravdový folklorbeatový nářez!  

"Musím poděkovat všem minulým i budoucím umělcům, kteří vystoupili či vystupují na Made in ZUŠ. Vždy hráli zdarma a tak to zůstane i nadále." Milan Kratochvíl, organizátor akce a učitel hry na bicí nástroje ZUŠ Alfréda Radoka.

Ve středu 21. června se od 15 hodin na nádvoří zámku Žerotínů uskuteční tradiční koncert MADE IN ZUŠ. Na posluchače čeká pestrý odpolední blok hudby. Uslyšíte folklorbeatovou kapelu Docuku a mladé kapely pocházející z umělecké líhně Základní umělecké školy Alfréda Radoka. Milan Kratochvíl iniciátor akce, vynikající muzikant a učitel hry na bicí nástroje na Základní umělecké škole Alfréda Radoka vyzpovídal Jiřího Buksu, frontmana folklorbeatové kapely Docuku ohledně jejich plánovaného společného vystoupení na letošním Made in ZUŠ.

Jak vznikl nápad na společné vystoupení Docuku a Drumatix na koncertu Made in ZUŠ?

Milan Kratochvíl je můj dobrý kamarád. Tedy já to tak beru, doufám, že on to vidí také tak. No a on přišel před několika lety s úžasnou myšlenkou, tedy s tím, že výsledky své tvrdé práce a pokroky svých žáčků bude prezentovat na konci roku společně s kapelou, která je s Valmezem neodlučitelně spjata. Tehdy padla volba na Mňágu a Žďorp. A jelikož je Milan muzikant a dobrý člověk a muzikanti se tady u nás všichni znají a pomáhají si, opravdu se mu podařilo se s němi tenkrát domluvit a Mňaga vystoupila veřejně společně s celou jeho bubenickou družinou. Další rok přišla na řadu Lucka Redlová, no a pak už to vlastně bylo jen na mém usilovném podlézání, lichotění, podplácení a neutuchajících prosbách. Po roce Milan podlehl a kývl. Letos tedy s Drumatixem můžeme vystoupit my! Docuku! A moc se na to těšíme. Kde a při jaké příležitosti se mi ho nakonec podařilo zlomit, ale prozradit nemůžu, to po mě nechtějte.

Jak probíhala spolupráce na přípravě a samotné zkoušky?

Příprava byla stejně náročná jako přemlouvání samotné. Neobešlo se to BEZ mnoha komplikací. Snažili jsme se čistě demokraticky, na základě kompromisu, rozhodnout, které písně budeme připravovat na společné vystoupení. Nakonec se podařilo, každý dostal prostor se svobodně vyjádřit. Po poradě přišel pan učitel Milan Kratochvil a oznámil nám, na čem budeme pracovat. Zkouška již proběhla. Byla velmi intenzivní, což se ostatně od zkoušení s dvanácti bubeníky v malé místnosti dalo očekávat. Zástupci Docuku byli převálcovaní decibely, ale Drumatix předvedl své úpravy a bude to skvělé! Už se mi po třech dnech vrátily náznaky sluchu a těším se na generální zkoušku i vystoupení samotné -  nářez.

Máš nějaké vazby na Základní uměleckou školu?

Chodil jsem pět let na cimbál k mé milované Růžence Děcké. To, že jsem skrz pubertu cimbálu zanechal, považuji do dnes za jedno z mých nejhloupějších životních rozhodnutí vůbec. Ale co naplat. Momentálně mám v ZUŠ obě své dcerky a doufám, že neudělají stejnou hloupost jako já. Ještě jsem pak někdy ve čtvrté třidě tajně miloval mou starší spoluhráčku z cimbálu, ale více vazeb na ZUŠ mě nenapadá.

Jak hodnotíš fungování ZUŠ a práci s žáky?

Nejsem v pozici, kdy bych mohl něco hodnotit. Jako rodič jsem spokojen. Jako pedagog smekám, jelikož vím, že ZUŠ je nacpána až po strop, což je na jednu stranu skvělé, že děti a rodiče mají stále zájem o muziku, mám z toho radost. Ovšem na stranu druhou, když slyším, kolik dětí týdně kolegové zvládají, nezbývá, než před nimi opravdu obdivně smeknout.

Těšíš se na koncert a bude nějaké již tradiční překvapení?

No jééje. Těším se na každý koncert! Mám strašně rád kluky s kterými hraji. Vážím si jich a dělá mi radost to, co společně tvoříme. Mám rád muziku. Žiju z energie publika, která mě nabíjí a pomáhá ve chvílích, kdy nejsem na podiu. A teď nás na tom podiu panečku bude, takže lze čekat parádní nálož. A jestli bude překvapení? Doufám, že ano, nechme se překvapit.